V krabici je zavřená kočka. Vedle ní je zařízení, které uvolní jed, pokud radioaktivní atom rozpadne. Dokud zůstává krabice uzavřená, může se atom podle extrémního výkladu kvantových zákonů nacházet v superpozici stavů: rozpadlého i nerozpadlého. Kočka by tedy v paradoxním a neúnosném smyslu byla zároveň živá i mrtvá.
Jen málo myšlenkových experimentů mělo takovou sílu jako tento obraz. Dostal se do učebnic, do filmů, do každodenních rozhovorů; stal se metaforou nejistoty, nejednoznačnosti, ba dokonce i životů visících ve vzduchu před rozhodnutím. Schrödingerova kočka však nebyla vymyšlena proto, aby dokázala, že svět je absurdní, ani aby naznačovala, že lidské vědomí magicky vytváří realitu tím, že se na ni dívá. Byla koncipována v roce 1935 jako provokace: jako způsob, jak ukázat, jak obtížné je bez výhrad přenést podivná pravidla atomového světa do světa živých bytostí.
Za tou krabičkou se neskrývá jen fyzikální hádanka. Je za ní prastará a zásadní otázka: co je to život? Erwin Schrödinger, jeden z otců kvantové mechaniky, nebyl fyzikem, který by byl ochoten tuto otázku ponechat na okraji svého oboru. Jeho zvědavost překračovala hranice, které dnes máme sklon považovat za oddělené: hmota a mysl, biologie a fyzika, vědecké poznání a filozofická úvaha. Ve své slavné knize „ Co je život? “, vydané v roce 1944, se snažil pochopit, jak se organismům daří udržovat „ “ vlastní řád ve vesmíru, který je zároveň ovládán nepořádkem. Schrödinger byl však také pozorným čtenářem indické filosofie. V Upanišadách a v „Advaita Vedānta“ nalezl formulace intuice, která ho provázela po celý život: rozmanitost individuálních zkušeností nemusí být posledním slovem o realitě. Možná to, čemu říkáme „já“, je lokální perspektiva, okno otevřené do širší celistvosti. Možná vědomí není objektem mezi objekty.
Jsou to fascinující, ale choulostivé myšlenky. Věda a východní filozofie hovoří různými jazyky, kladou různé otázky a používají různá kritéria k rozlišení toho, co je pravděpodobné, od toho, co je pravdivé. Přesto se mohou setkat na společné půdě: v uznání, že realita ne vždy odpovídá těm nejjednodušším představám, které si o ní vytváříme.
Tato kniha představuje Schrödingera jako hlavního hrdinu doby, kdy hmota přestala vypadat jako pevná, předvídatelná a zcela oddělená od pozorovatele. Intelektuální obzor, který Schrödinger otevřel, však pokračuje dál a vede až k aktuálnímu tématu: vědomí, jedné z největších lidských záhad. Cesta, kterou Schrödinger započal v kvantové fyzice, se tak rozšiřuje na metafyziku, východní filozofii, biologii a neurovědy, až k hypotéze o sjednoceném poli vědomí, čímž odhaluje stále hlubší aktuálnost v současné debatě.
